jak jsem dopadla

Zdravím vespolek!

Tak jak dopadl můj třetí porodní příběh? Njedřív ty dva předchozí - první plánovaný císař pro nádor překážející v porodním kanále, podruhé jsem se pomalu otevírala a po nasazení oxytocinu klesaly synkovi ozvy, takže lékař zvolil raději akutní řez v obavě o miminko. Třetí porod dopadl dobře a povedlo se mi doslova si vydupat na českém zdravotnictví svou vizi porodu - jsme obě zdravé a byl to můj nejhezčí porodní zážitek. Jen nakonec zůstalo u pokusu o přirozený porod - začalo to krásně, ráno slabé kontrakce, k večeru jsme vyrazili do Vrchlabi, kde jsem si trochu podiskutovala s tamním primářem o tom, že chci péči v rozporu s lege artis (Dr. Korbelářová, se kterou jsem měla porod domluvený byla na dovolené). Ale domluvili jsme se, že vto do rána zkusíme - po přiložení termoforů rupla voda, kontrakce jsem prodýchávala na míči, ve sprše, atp. do půlnoci postup vypadal slibně, ale k ránu, když začalo svítat, mo začalo docházet, že něco je špatně, takže po noci snažení a dost intenzivních kontrakcí (no, občas jsem už lezla zdi...) jsem uznala, že další pokračování by bylo nejspíš zbytečným trápením a vysilováním pro mne a riziko pro princeznu - byla jsem otevřená jen na tři prsty, voda odteklá 12 hodin, a co bylo nejpodstatnější, přední část dělohy se nezapojovala do kontrakcí - běželo to jinak, než při druhém porodu, kdy slabé kontrakce vedly k témuž, ale tvrdlo celé bříško. Tady jsem při maximu cítila, jak princezna kope do přední stěny a i porodní asistentky, které mne úžasně podporovaly v mém záměru, řekly, že to neběží správně - a vzhledem k tomu, že pak má děloha spolupracovat při vytlačení mimča porodním kanálem, tak jsemsi řekla, že než riskovat kleště apod., tak bude holt díra do břicha. No, takže následovala cesta na sál, letmá narkóza, princeznu měl během pěti minut v náručí tatínek, pod vedením duly nabídl prst, za hodinu byla u mě a pak střídavě u mě a u taťky. Rekonvalescence byla dobrá a rychlá, mám dar dobrého hojení. Chystám se spáchat článek, kde trochu shrnu své porodní zkušenosti, ale zatrhla jsem si psát veřejně v šestinedělí, abych měla trochu odstup a nebylo to jen mé odžití si porodu, ale abych třeba i někomu pomohla - ta hlavní chyba se totiž stala při druhém porodu, kdy lékař nasadil oxytocin - celkem zbytečně, jen proto, že jsem dle jeho názoru rodila pomalu. A já se s tím nemohla dlouho srovnat, protože jsem to připustila, díky své neinformovanosti a důvěře v porodnici - moje sestřenice rodila jinde, kde ji v klidu nechali rodit 24 hod, ne že musíte do šesti hodin porodit ... Druhý řez bohužel už poškodil dělohu natolik, že se konrakce nerozběhly, jak měly - ale zas vydržela celé těhotenství a i po dvanácti hodinách nebyly žádné známky ruptury nebo tak, jak říkal doktor a asi bych mohla mít i další dítě ... Jsem ráda, že jsem k porodu zvolila tuhle cestu a Vrchlabí i tamní PA se se mnou shodly, že pokud není zásadní problém, stojí za to přirozený porod alespoň zkusit - a pozor - ono se to moc nenosí, ale zkuste se řídit svou intuicí - dokáže vám třeba i říci, že je lepší císař. Nebo si budete velice dobře vědomy, že operace byla celkem zbytečná. Ale mé porodní příběhy jsou šťastné - zdravá máma a zdravé děti - jen teď trochu pracuji s tím, abych jim vynahradila ono přivítání na svět, jehož absence je nejvíc vidět na prvním synkovi, pro kterého byl příchod na svět asi největší šok.