Re: Jak podporovali v porodnici kontakt s vaším děťátkem?

Milá Leny, stejné pocity jako Ty mívám, když se rozvine diskuze na téma porody doma nebo v nemocnici. Nedokážu pochopit, jak se někomu může zdát porodnice za místo nepřirozené, nebo nevhodné k přivedení děťátka na svět. Co by za to ženy v jiných částech světa daly.... Ale k tématu. Já spokojená jsem. Rodila jsem třikrát. První dítko bylo zcela separované, narodila se nedonošená a strávila měsíc v inkubátoru a z té doby jsem jí týden vůbec ani neviděla :-(. A když jsem jí uviděla, plakala jsem - maličkatý uzlíček (1,6 kg) s rozpíchanýma ručičkama, nožičkama a vyholenou hlavou. Taky jsem byla moooc ráda za tu "pixlu". Druhé a třetí jsem dostala ihned po porodu na tělo. Samozřejmě pocit to byl nádherný, vše kolem těch dvou prožívám nějak intenzivněji. Ale myslím si, že to bude spíše tím, že mezi prvním a dalším dvěm dětem uběhlo 16 let. Jednak jsem spousta věcí pozapomněla a hlavně jsem tenkrát asi měla jiné starosti s ohledem na svůj věk a zdravotní stav dítěte. Hlavně jsem se změnila já - za tu dobu jsem "pobrala rozum". Rozhodně mi nepřipadá, že by ta nejstarší "separovaná" dcera, byla v něčem jiná, než její sourozenci. Já se taky narodila v době, kdy se děti běžně separovaly od matek a nepřipadám si jiná.