Re: Jazykové okénko - zájmena

Tady je to hezky vysvětleno:

Je-li osoba, na niž přivlastňovací zájmeno ve větě odkazuje, také podmětem, i kdyby nevyjádřeným, patří se použít odpovídající tvar zájmena svůj. Podobně, jako by v nás věta „Pověsil jeho kabát na kliku“ vyvolala logický dojem, že aktér věšel kabát nějakého svého známého, by v nás věta „Osvěžte vaši pokožku citrusovou vlnou“ měla vyvolat přinejmenším lehkou schizofrenii. Čí že to pokožku máme svěžit? Že by svou? To je případ, se kterým se asi na ulicích i ve svých (v některých případech pak našich) příbytcích setkáváme nejčastěji. Toto prosté pravidlo nás ale ze všech nesnází vyvede celkem hravě. Je-li protagonista věty zároveň vlastníkem (pokožky, novin, vyrážky apod.), sahá uvědomělý člen české komunity po zájmenu svůj a říká například: Zde si můžete vyzvednout své noviny (ne vaše); Udělejte to po svém (ne po vašem); Odhalte své já (ne vaše) atd.

Ale i tady lze (děkujeme, pane Palacký a celá řado pachatelů až k praotci Čechovi), narazit. Toto pravidlo platí pouze v případě, že se mluvnický podmět s vlastníkem zcela shoduje. Je-li činitel v podmětu jen podmnožinou celé skupiny, na kterou zájmeno odkazuje, volíme opět nezvratnou podobu přivlastňovacího zájmena. Takže spíše řekneme „Měli bychom si více hledět našich škol“ nebo „Děláme to pro větší slávu našich luhů a hájů“ - oslovená skupina pravděpodobně nepokrývá celý národ a stát. Stejně bychom řekli raději „Všichni jsme drželi palce našim dětem na Aljašce“ - tady by navíc při použití zvratného svůj mohla vzniknout představa, že každý z oněch všech držel palce jen těm svým dětem a ostatní vzal čert. Mezi námi, ono to tak možná ve skutečnosti i bylo, ale - není to krásné, jak zušlechťující funkci jazyk někdy plní? Stejně nás duchem sounáležitosti naplní například věta, která tuto tendenci ilustruje s definitivní názorností: „Věnujme se našim problémům.“ V tomto znění z nás dělá stmelenou skupinu, která se v duchu soudržnosti chystá řešit potíže, které ji brání být ještě lepší a úžasnější. Pomněme ale variantu „Věnujme se svým problémům“ - je to nádhera, tatáž skupina je rázem sbírkou individualistických hajzlů, kteří se svorně rozhodují, že nesnáze zakavkazských horníků jim den kazit nebudou a že se budou raději zaobírat problémy, které mají oni sami. Zájmena svůj/můj tedy můžeme použít proměnlivě, abychom vyjádřili, zda se jedná o něco, co je skutečně jen a jen mé - a nikoho jiného! A to i obráceně - například „Já si beru mou propisku“ - podle pravidel českého pravopisu je to zcela právoplatné zdůraznění toho, že jste Karlovu propisku nevzali, ať si Karel říká, co chce, a klidně vám může i prohledat tašku.

viz http://www.tlumoceni-a-preklady.com/tlumocnik-prekladatel/lesk-a-bida-privlastnovacich-zajmen-i/