Depka jako každý den

Ahoj moje nejstatečnější maminy, zase jsem dostala konečně odvahu sem po čase nakouknout a vážně mě dělá dobře, že jsem tehdy v tom stavu polosmrti a položivota založila tuhle diskuzi, když vidím, že i dnes funguje a třeba někomu aspoň trošku pomůže, tak jak strašně moc pomohla mě nebo spíš Vy jste mě pomohly tehdy, neudělat to nejhorší a neublížit ještě zbytečně dalším! Je to děs a peklo dál se prát s životem, já už to táhnu 7. rok a pořád to nestojí za nic, i když jistě občas zažívám na chvilku i příjemný malý chvilky, ale nevím vážně na čem dál stavět! Pořád je to ve mě a bude dál a obávám se, že šťastná už nikdy nebudu a co víc, myslím, že na to už ani nemám právo. Nevím, co se životem! Omlouvám se za tu depresivní zpověď. Budu mooooc ráda číst, jak si s tím někdo z Vás líp poradil a dokáže relativně v pohodě žít dál. Mimochodem otevřela bych aktuální téma ,, po 7.mi letech mám celý Paťův pokoj včetně oblečení a hraček a všeho, neumím si představit, že bych to jednou vyhodila, jak to řešíte Vy?!!!!!!