Re: Depka jako každý den

Také jsem měla svého Patrička ..............odešel mi teď v říjnu ........usnul, a už se kočínek múj malý neprobudil.....miluji ho,jak jinak, a navěky budu,tak jsem mu to říkala,že jsem a budu vždycky jeho maminkou a ať si je osud zlý jak chce, tak lásku nám nikdo vzít nemůže, přese všechny vesmíry, světy a smrti.....nejsme v jednom pokoji, nejsme už v jednom domě, ale jsme v jednom společném prostoru, ať je velký jak chce, takže jsme stále spolu, aspoň malá útěcha........povídám si s ním, zpívám mu a tak .......
a všechny věci má a bude mít stále na svém místě, aby se dušička měla kam vracet .......... tak to cítím teď ........... bylo mu jen 4,5 roku .....byl hodně nemocný, ale také uměl být hodně šťastný ....chybí, neskutečně moc chybí,přijde mi, že to nemůže být pravda,že najednou není ..... a tak lezu na internet a čtu o jeho nemoci, kde se dá, o dalších nemocných dětičkách, a rozhovory lidí, kterých se stalo to samé,přišli o děťátko .......ten smutek už bude navždycky, jen občas silnější, občas mírnější, ale v jedno věřím, že se tam zase setkáme, a protože byl duše nejčistší, tak musím teď žít co nejlépe a dělat dobro,aby jsme se opravdu setkali, abych si to zasloužila, být zase s jeho nádhernou bytostí někdy někde nějak ........ a už se díky němu nebojím svého odchodu, protože mě tam bude čekat, a on mi při tom svém ukázal mnoha způsoby, že se není čeho bát ,,,,,,,,,,,,jen ta absence fyzického kontaktu je úděsná.Jeho 20 kg a 115cm jsem si po nemocnici přenášela s hrdostí lvice a s maximální něžností.....do nejhoršího dne mého života,do 17.října 2009.....