Re: Depka jako každý den

Milá Mili,

moc Ti děkuji za milá slovíčka. Víš, minulý týden jsem znovu četla příběh Milenky a také poprvé Ondráška a probrečela jsem víkend ve vzpomínce na Patrička a na vaše dětičky. Tolik se to všechno podobá,ty jejich osudy a odchody,a je to tak,tak nespravedlivé a smutné.Celý týden jenom brečím a je mi tak,že jsem se ani nezmohla na odpověď,natožpak zaregistrovat se na té Dámě,ale určitě to dříve či později udělám, děkuji Ti za tu možnost, jen teď je mi tak smutno,že nemůžu pomalu ani mluvit ani se vyjadřovat a snad ani dýchat.Máš pravdu,stupňuje se to,pohřeb,rozloučení a ta doba okolo,to jsem nemohla vůbec brečet, ale teď,teď se to teprve rozjíždí,mně nějak dochází,že už Patriček nikdy nebude,nikdy ho neobejmu,nedám mu pusinku,prostě nic .............s epileptickými záchvaty jsme si užili také svoje a troufám si říci,že jejich poslední léčba byla začátkem a důvodem Patričkova zbytečného odchodu.Zkrátka dostal moc silné léky a tělíčko to nezvládlo.Jenže to by museli doktoři být doktoři a ne především hra na honoraci, a museli by chtít pomáhat a léčit a přemýšlet trošku víc. Patričkův odchod - to byla sice jeho základní nemoc, ale zároveň a dále pár nesmyslných chyb doktorů, včetně většinou dost otřesného přístupu.Jednou také napíši jeho příběh a uvídíš sama, že i když já jsem svého broučka v nemocnici hlídala ve dne v noci, stejně mi to nebylo nic platné.S přístupem,že má dítě záchvaty a nikdo ho nehlídá a neřeší,když je tam samo,jsem se bohužel také setkala,sama jsem sestrám několikrát říkala,že má cizí dítě záchvat.Ještě jedno bych ti chtěla teď napsat.Jak jsi řešila to,že Mili je tvá jediná holčička a tak,já si myslím,že kdyby se to stalo chlapečkovi,že by to pro tebe bylo stejné.Protože ty nemocné dětičky jsou tolik,tolik bezbranné,křehoučké a nevinné,vyvolává to v nás jiné emoce než u zdravých dětí,snažíme se jim vše vynahradit citem a jejich utrpení a odchod jsou příšerné rány.Asi bys to opravdu cítila stejně.

Chtěla bych poděkovat všem ostatním,kteří mi napsali ohledně Patrička hezká slůvka.Jen na doplnění,Patriček byl a je mé jediné dítě,měla jsem ho v 35,ale tento věk na jeho nemoc nehrál žádnou roli,a podle lékařů bych radši už své další děti mít neměla, protože by se to mohlo opakovat.Takže ze všech stran nic veselého.A stejně mám nyní pocit,že Patriček je ten jediný z jediných,absolutně nenahraditelný,dušička moje a já její,a že to žádné další děťátko nebude umět udělat lepší.Žili jsme necelých 5 let pro sebe,dávali si vzájemně všechno.A pak,pak stačilo pár chyb - a musíme být bez sebe........navždycky ............