Re: 13.prosinec CANDLELIGHT DAY světový den všech zemřelých dětiček

Ahoj maminky,

je mi moc líto, že museli vaše dětičky odejít, vím jak bolestné to je. Mám ještě skoro pětiletou holčičku Sárinku, těhotenství s Danielem a Filípkem bylo moje druhé. Filípkovi diagnostikovali ve 21. těhotenském týdnu nemoc zvanou brániční hernie, tzn. že je díra v bránici. Bránice odděluje břišní orgány od plic a srdíčka. Tím pádem měl Filípek žaludek, část jater a střev nahoře u plic, a plíce se nemohly vyvíjet. Srdíčko bylo posunuté na pravou stranu. Bylo nám řečeno že šance na přežití je 50procent. Následovalo nespočetné množství vyšetření, ultrazvuků, MRT -vyšetření v tunelu, čímž se sledoval vývoj plic, a obsah plic. Ještě snad dodám že nebydlíme v Čechách ale v Německu. Porod byl plánován v Mannheimu, kde je centrum pro děti s touto nemocí. Je to od nás přibližně 300km. Ročně mají asi 60 případů. Dětičky s touto nemocí musí být ihned po porodu připojeny na umělé dýchání a poté napojeny na tzv. ECMO - což je něco jako okyslyčovací přístroj pro srdce a plíce, musí se okysličovat krev mimo tělo, kdy je krev vedena hadičkami ven z těla a pak tímto přistrojem okysličována. Nejpozději po dvou týdnech se musí operovat, díra v bránici uzavřít, aby se plíce mohly dále vyvíjet.

Ve 32. týdnu jsem dostala předčasné kontrakce, ležela jsem 4 týdny v nemocnici na kapačkách, pár dnů před porodem mi dětský lékař, který měl Filípka po porodu zaopatřit oznámil, že se jeho obsah plic zlepšil a že ho zachrání.

Celé těhotenství bylo jako peklo, nevěděli jsme jestli to naše miminko zvládne nebo ne, Filípek byl tak aktivní, pořád se točil a kopal, a tak jsem si myslela, že chce bojovat a žít. Nemohli jsme si představit, že bysme naše dětátko ztratili, že by zemřelo.

Když se děti narodili, zjistilo se, že měl Filípek ještě velkou srdeční vadu, kterou lékaři při všech těch ultrazvuků přehlédli. Večer ke mně přišel manžel a oznámil, že mám přijít na dětskou kliniku, protože lékaři myslí, že to Filípek nezvládne. Bylo to nejhorší co jsem zažila, na vozíku mě tam odvezl, měla jsem takové bolesti po císaři že jsem ani nemohla pořádně plakat. Ležel tam andílek s tolika hadičkama, směla jsem ho ale vzít do náruče a pomazlit se s ním, a věděla jsem že můj malý andílek brzo zemře. Něco nepředstavitelného. Krátce po půlnoci zemřel v mojí náruči, jsem za to moc vděčná. Lékaři pro něj nemohli nic udělat. Bylo toho na něj moc.
První dobu s Danielem jsem se vůbec nemohla radovat, žila jsem jenom pro Filípka a dokonce jsem měla pocit, že musím jít za ním, aby nebyl tak sám.
Pořád se mi promítaly ty scény, pohřeb... Filípek nám mooooc chybí.

Nikdo ho nemůže nahradit, nebo zaplnit tu díru v srdci kterou mám. Filípek bude pořád chybět. Moc ho miluji.

Tak to je ve stručnosti můj příběh, moc s vámi se všemi soucítím. Moc si přeji, se jednou s mým andílkem setkat.

Ahoj Šárka