Re: Psychologie porodu

Jo Libik, a když ses ještě pozastavila nad tím způsobem argumentace, zájmovými skupinami a tak...tak mě napadlo, že v demokratické společnosti by mi neměl krom otce dítěte NIKDO kecat do toho, jestli chci mít dítě v náručí nebo jinde.

Ať je to jedno nebo to je důležitý nebo cokoli, prostě rozhodujou rodiče a šmitec, ne? Chci tulit, tak tulím, nechci, netulím, né že mě kdokoli bude říkat, že mi ho odnese. Když nechci, tak má snad tak akorát říct "dobře" a mimino nepřemisťovat.

Do voleb mi taky nikdo nesmí kecat, do toho, co žeru taky ne, do toho, kdy a jak souložím to už vůbec ne, to by bylo hnedle pozdvižení mezi svobodomyslnejma lidma... tak tu mám s někým řešit, jestli mi někdo bude kecat do toho, jestli chci tulit dítě, s ostatníma ženskejma se fakt mám dohadovat, jestli to těm netulenejm škodí nebo neškodí a jak jsou v který porodce zvyklí? Ne, prostě to má snad bejt na mě, no ne?

Hele, osobní, když budeš ve špitále, kde nevařej bezmasý jídla (a to se zas může přihodit), budeš tam kvůli tomu jíst maso? Nebo ho prostě necháš a nesníš? A budeš zvědavá na věčný debaty s někým cizím (sestrou, kterou vidíš prvně a naposled), kterej ti bude furt cpát, že ho máš sníst? Asi řekneš "nechte mě bejt, já prostě nechci jíst maso a hotovo", a oceníš, když tě nechaj bejt, že jo?

Hele, já svý děti netulila, byla jsem jaksi v narkóze, a myslím, že jsme to rozchodili dobře. Ale serou mě ty věčný debaty tady, jestli má jeden útrpně koukat, jak mu odnášej dítě, když by ho rodič radši tulil. No nemá, maj ho nechat bejt, stejně jako maj nechat vegetariána a necpat mu maso, no ne?