Re: hezký večer

ahojky holky, mám takovou depku dneska. To je děs. Tom v poslední době nechce jíst tolik, co jedl :-( Asi to moc řeším a sám ví, kdy má dost, protože poctivě snídá,svačí, obědvá. Ale odpoledne ještě dostával banán, ten do něj nenarvu za nic a večer jogurt a kousek rohlíku s máslem a na noc Nutroš. A dnes odmítl Nutroš, tak jsem bojovala a tak úžasně poblil vše kolem, že mě málem trefilo. Takže jsem před chvílí doprala. Nejvíc mě mrzí, že jsem byla na Toma docela hnusná. Chudák, stál tam v té Pampersce a řval, připadalo mi to jako scéna ze Slavností sněženek, akorát že já bych na něho nikdy nešáhla a vlastně ani tak neřvu. Ale stejně mě to mrzí, když za to nemohl.

Mám z alergie docela strach. Jsem taky pylovej alergik, ač v celé rodině naprosto jediná. Ani partner a nikdo z jeho okolí není alergik. Takže jsem s jídlem taky dost opatrná, ačkoliv mám strach, že jestliže ji má dostat, tak ji stejně dostane. Ale je fakt, že později a v menší formě...jak psal Verísek. A nejsme teda moc na sladký, jablíčko denně teda sní, ale když mu babička dávala buchtu nebo čokoládu, tak jí to podal zpět, z čehož má radost, na druhou stranu mu z pusy nikdy nevypadne kus masa, což mě teda štve, já bych mohla být vegoš, ale partner je šílenej masožravec. Nechápu to.

No nic, tak jsem se trochu uklidnila, ještě že se člověk může někde svěřit a počíst si něco, co ho zajímá.

Mimochodem, není někdy špatný uvědomit si malichernost vlastních problémů, včera jsem potkala jednu sousedku s malým vnoučkem a tak jsme si začaly povídat a ona že když vidí, jak je Tom velikej, že je jí smutno, mají 2,5 letýho vnoučka a má kolem 10ti kilo, z dvojčátek, když se narodil, tak měl kilo a má transplantaci jater, jestli jsem to teda dobře pochopila. Tak jsem si tak v duchu říkala, že člověk mnohdy ani neví, jaký má štěstí. Tak zatím ahoj.