Re: čuník

Ahoj,
Luky ve školce, Viktor už jen tak lehce pokašlává. Tak snad už zase budu něco stíhat. Předtím to byly samé inhalace, masáže hrudníku, kapky, léky. Do to Vikymu bylo špatně, skoro nespal, tak dost bulel. Luky naštvanej, že si s ním nikdo nehraje. No fakt náročný.
Ale co mně mrzí nejvíc, že jsme v tom krásným počasí nebyli vůbec venku!

Viky je zatím rád, že může venku chodit, zatím nic neloví. Ale až začne, vodítko kupovat nebudu. Přijde mi to fakt divný mít dítko na vodítko. Zvládneme to určitě jinak.

Nočníkovat zkusíme až v létě. U Lukyho jsem to začala řešit moc brzo - na něj, na jeho psychiku - a problémy se s náma táhly dost dlouho. Tak teď nic neuspěchám. Když mu to v létě nebude nic říkat. Zkusím to další léto. V tom jsem se poučila. Když měl teď V. rýmu, tak jsem si často vzpomněla na známého dětského pychologa Matějčka. Který pokládal otázku priorit v nácviku nočníku a smrkání. Co má prioritu? Zajímavá otázka, že?