Re: děkuji

Ahojky. Tak vy mě s tím mluvením trošičku naháníte strach. Máme jít totiž poprvé ve dvou letech k psychologovi a mám s toho divný pocit. Je to jako prevence, u nás všechny nedonošeňátka chodí k psychologovi poprvé až ve dvou letech. Tak jsem zvědavá co si na nás zase vymyslí. Máťa slova říká, ale většinu mu rozumíme jenom já a manžel Pozná všechny zvířátka, ale řekne je jen citoslovcem (jak dělají), atd. Navíc, když je v novém prostředí, tak jsem mu úplně volná a jde na průzkum, takže pokuď psycholog nebude geniální přes zaměstnávání dětí, tak si u Máti neškrtne a Matěj si tam bude vesele prozkoumávat celou místnost a nic nepředvede.
No uvidíme
Rýmu už máme šťastně za sebou, včera jsem ho už nechala trochu proběhnout u našich na dvorku, a dnes když jsme šli na procházku tak kašlal, tak jsem zase měla nahnáno a šli jsme domů. Mě se normálně dělá s každým jeho zakašláním úplně fyzicky špatně. Já si fakt nejsem jistá jestli bych Matějovo další nemoc ustála. Už toho bylo za tuto zimu dost, jsme pořád zavřený a ta poslední nemoc i s hospitalizací mě úplně odrovnala. Tak snad to nic nebude a bylo to jen chladným vzduchem.
Hlavně pořád řeším, jestli jesm ho někde nenechala prochladnout a kdo to na něj mohl prsknout a co jsem někde udělala špatně,......vždyť říkám za chvilku se budu muset jít léčit já