Re: Dítě vzdoruje otci

aha, dvouletá.... no, tak tam asi bude ještě nějaká další změna která ho rozhazuje.... Mám to doma skoro podobně akorát obrácená pohlaví - dceři bude pět a synovi jsou dva. Je fakt, že teď má mladší dítko ukňourané období, kdy ho velice ráda svěřím tatínkovi, a s "rozumnou" (tj. někdy hodnou, chytrou a šikovnou a někdy urážlivou, nafrněnou, odsekávající a neúnosně diskutující) dcerou jdu na vycházku, výlet, houpačky, nákup atd. bez doprovodu mladšího "uřvánka" - a přijde mi to ohromně fajn . Mám dojem že když byl brácha mimino, že ji to taky zas tak moc neomezovalo, ale teď se jí vlastně už dost přiblížil - umí běhat, skákat, dost i mluvit, dělat spoustu věcí jako ona - takže jakoby můžou být místy už i parťáci,jenže dcera najednou potřebuje mít něco sama pro sebe, něco co bude umět jenom ona, místo které bude mít jenom ona (tj. aby jí tam brácha nelezl a nebral), činnosti které smí zatím jen ona..... což je na 60m2 celkem oříšek. Někdy mi taky přijde že se dřív už chovala i líp (zejména u stolu a co se pořádku týče), no asi i vliv školky a "opičení" se po dětech tam hraje roli.

A s tím časem - nebuď sama proti sobě a nelpěj na konvencích, v tuhle roční dobu můžou KRÁSNĚ jít od půl sedmý do sedmi, čtvrt na osmi ven, pak šup večeře, osprchnout a v osm jsou v postýlkách, jak budou vyvětraní tak se jim bude krásně spát.