Re: Hyperaktivita v 18. týdnech?

Ahoj,já mám 8-letého syna a hyperaktivitu máme diagnostikovanou od cca 2,5 roku. Syn byl od narození akčnější, vzteklej (záchvaty vzteku-praktikovali jsme terapii "pevného obětí"),nespavej (tzn. po 2-3 hodinách vzhůru asi tak do 3 let)a sám sobě i okolí nebezpečnej. Začal my lézt od cca půl roku (ve 4 měs. se my "postavil" na čtyři a houpal se), v 10 měsících už běhal. Ve školce to šlo, když paní učitelky přišly na to, jak na něj. Bohužel syn vycejtí, pozná když někdo není autorita a zkouší co může, dovoluje si. To samé máme teď ve škole, je v 1.třídě (měl rok odklad). Také končíme šk. rok s napomenutím tř. učitele. Syn není zlý, nikomu záměrně neubližuje, ale bohužel než něco udělá a když něco dělá nepřemýšlí. A pak jsou z toho problémy .Já ho neomlouvám, ale už mám bohužel pocit,že ať se stane co se stane, tak to hlavně odnese syn,protože už je bohužel "vedenej" jako sígr . Což mě i mrzí. Jinak se učí dobře , vše mu jde snadno a rychle (a pak vyrušuje ,dělá blbosti ).Potřebuje moooc pohybu, jinak je na přizabití .Jinak je to moc hodný kluk, doma pomáhá (musíme mu říkat ), rád se mazlí , a ke svojí 2-měsíční sestřičce se chová moc hezky a jemně. Se starším bráchou se samozřejmě pořád dohadujou, pošťuchujou,......jako každý děcka v tomhle věku. Ale do teď nám na neurologii nic nedali. Sice už uvažuju o tom, že si doktorku o něco poprosím, protože v posledních 2 měsících se chová občas úplně katastrofálně, všechno se mu musí opakovat x-krát a i v té škole se jeho chování zhoršilo (hádá se s uč. kvůli známce,lítá po chodbách,odmlouvá,nechce spolupracovat,....).
Každopádně držím ti pěsti ať máš pevné nervy (já je občas už neměla a myslela jsem,že se zblázním )a prášky bych asi taky tak malému děcku nedávala. My to zvládly a zatím zvládáme bez nich. Sice na nás lidi občas koukaj stylem: "co to je za nevychovanýho spratka", ale vše se dá zvládnout.Bohužel naši spoluobčané stále nechápu,že hyperaktivita je také nemoc,myslí si, že je to o výchově .