Re: dmo

My cvičíme vojtovku od narození už čtyři roky. Já i manžel. Syn řve jak pavián, o spolupráci nemůže být ani řeč. Když bych mu u cvičení něco vyprávěla, tak necvičí. Jako by mozek někam přepnul, syn poslouchá nebo sám něco povídá a prostě necvičí. Přestanu povídat, on za chvilku začne řvát a opět cvičí. V lázních taky cvičíme vojtovku. Zkoušeli jsme i bobatha, ale neviděla jsem žádný efekt. Asi 100x jsem s cvičením chtěla přestat. Vadí mi ten pláč a celkově způsob, kterým cvičíme my i naše rehábka v lázních mi přijde násilný. Jenže za ty čtyři roky vidím, že opravdu nám pomohlo jen málo věcí a že jsme jich už vyzkoušeli. Vojtovka nám pomáhá opravdu moc, takže cvičíme dál, pokroky jsou pomalé, ale jsou. Nechala jsem rehábku, aby zacvičila vojtovku se mnou. Nebolí to, ale je to opravdu hodně, hodně nepříjemné, takže tomu pláči se nedivím. Na duševní následky cvičení vojtovky jsem se ptala. Prý není udělaná žádná studie. Podle mě je syn určitě podrážděnější díky vojtovce více než děti, které cvičit nemusí.