Mé dítě chodí spát kolem desáté - je to tak hrozné?

Dneska mi odjela z návštěvy tchýně, se ketrou jsem se nakonec chytla. Dobrý pocit z toho nemám. Hádka v podstatě začala tím, že kritizovala, jak jsem hrozná, že dávám malého spát příliš pozdě. Malému je 22 měsíců, do školky nechodí. Chodíval spát mezi půl devátou až devátou, chvilku poté, co jsem uložila dceru, ta už chodí do školy, ale kolem vánoc, jak byli prázdniny, tak se nám to otočilo, je to tedy už dva měsíce. Dcerka, jakožto školou pivinná a musející ve škole fungovat, chodí spát na osmou, nejpozději kolem půl deváté, když to dřív nestíháme. Já jí večer připravím prádlo, tašku do školy, snídani, svačinu, ráno vše má připravené. Se synem to máme posunuté, chodí spát po desáté, spíme do devíti, odpledne spí od dvou do čtyr....vzhledem k tomu, že nechodí do školky a spí do sytosti dle jeho potřeby, nevidím na tom nic špatného, ale názor tchýně dnes je takový, že jsem skoro na sociálku, jak to mám špatně, že to je hrozné, že malej tím trpí, když jsem jí řekla, že jí do toho nic není, tak říkala že je, jelikož je babička a když vidí, že je něco špatně, že to řekne. Že mi do toho mluvit bude, jelikož to je tak, jako ty případy, když se něco s dětma špatného děje....tím měla na mysli třeba to, když někdo někde mučí dítě a lidé zavírají oči. Tak ona to připodobnila k tomu, jak dávám malého spát. Prostě skoro jako by to bylo na sociálku...jaká slova padla přesně? Že musí zasáhnout, když vidí, že se něco děje špatně s dítětem, že se na to nemůže koukat a tak dál....
Takže mě zajímá váš názor, jsem fakt tak děsná? Podotýkám, že to malému chci obrátit zpátky o ty dvě hodinky, ale z cela jiných důvodů, například z toho, abychom měli večer s manželem klid. Jinak já jsem sova, za což jsem taky schytla pořádnou kritiku, že chodím pozdě spát, jsem na mateřské a normální doba spánku je pro mě od dvou do devíti, to mi naprosto vyhovuje.
Ale dle ní jsem hrozná a kvůli tomu nervozní. Nevim jak na to přišla, že jsem nervozní, když to není pravda a ona mě vidí pětkrát za rok.
Prostě a jasně, chytla jsem se s tchýní, nejradši bych jí kopla do zadel,ale je to manželova máma, že....jsem z toho trošku mimo, dost jsme na sebe štěkali, manžel se mě docela zastal, nicméně mě to rozhodilo, tak jsem se chtěla vypsat a zeptat na váš názor, jak to máme vy a jestli si myslíte, že tím malý nějak trpí. Mě se to fakt dotklo, protože jinak se malému dost věnuju, prospívá řekla bych skvěle, je moc šikovný, hezky mluví...takže kritika ve stylu že malej trpí a já jsem vlastně špatná mě dostala....sorry za překlepy a díky