Re: pomoc se spaním u dítěte

Jasně, chápu tvoje pocity.
To se někdo má, když dítě položí do postýlky a ono hned usne, nepotřebuje nikoho a člověk má večer klid. Bylo by fajn, kdyby to naše to mělo taky tak. No a ty brďo, ono to funguje, jupí, je tak šikovný a já jsem dobrá maminka, taky se nám to podařilo! Volám to do světa, mám radost, konečně budu mít více času pro sebe!
Ale po pár dnech je všechno jinak. Jak to, že když to šlo, tak teď to nejde? To nejsem tak dobrá, když to není trvalý stav? Co jsem udělala špatně? Vnímám to jako své selhání, jsem naštvaná na sebe i na toho prcka, protože to není podle mých představ... Jak teď asi budu vypadat před těma, kteří ten problém nemají? To dělám nějakou výchovnou chybu?
--> to jen takové "zamyšlení".

Najdi, co ti konkrétně vadí na tom, že syn může vyžadovat něčí přítomnost u spaní. Vadí ti to, protože potřebuješ mít už v tu chvíli "klid" nebo ti to vadí proto, že to bereš jako vlastní selhání - když to dokáže někdo jiný, musím to dokázat i já.