Děti s vývojovou dysfázií a jejich vztah k domácím mazlíčkům

Jak Vaše děti reagují na domácí mazlíčky?(je jedno,zda-li máte želvičku,pejska,kočku,či králíčka....)...???Mne u syna vždy přišlo roztomilé,jak je vnímavý ke zvířátkům,jak je obdivuje a na "oko" je strašně miluje a ochraňuje...Jaké bylo moje zjištění,když jsem zjistila,že králíček je nejlepší,když jej zalehne (nelekněte se,je to jen přirovnání) , kočička je nejlepší,když jí honí x hodin denně po bytě,kočička vystresovaná,chlupy z ní lítají a hledá místo k úkrytu...A jak je strašně roztomilé,že chudinka želvička,nádherné to zvířátko, slouží spíše jako hračička...A papoušek? Na toho celodenně křičí,píská a výská a když si s ním Pepík nepovídá,tak mu mlátí do klece...Je to docela náročné...Všechna zvířátka nemáme my,ale je to takový souhrn,jak se chová v jejich přítomnosti. Jediné zvířátko,ze kterého má respekt je pavouk a případně pejsek,jenže každý menší pejsek,než je on sám je akorát tak plyšáček,kterého nosí všude za hlavu, tahá do postýlky,povídá si s ním a když pejsek nechce,tak křičí a brečí......Chtěla jsme to vzít maličko úsměvnou formou,protože to není jednoduché a do budoucna netuším,jak to syn zvládne, doma máme 14letého kocourka, rybičky a právě toho papouška.. Moc se těším na neuvěřitelné historky Vašich ADHD dětí,jak zvířátko berou,jak jej vnímají atd...Ještě jsem zapomněla...Pro syna je nejzvláštnější a nejkrásnějším zvířátkem kůň...ale na obrázku,jinak na pouti,když se na něm měl povozit,chytil hysterák...škoda...