Nemluvící batolata

Ahoj, vím, že se tu už podobné téma x krát řešilo, ale...
Tentokrát bych uvítala příspěvky od mamin (případně tatínků, babiček...), jejichž dítka opravdu začala pozdě mluvit. Vím, že každé dítko je jiné, nejde úplně srovnávat, taky je jasný, že se skoro každá mamina úspěchy pochlubí... některé děti už v roce a půl mluví v souvětích, to ale nám - maminkám těch nemluvících - logicky na psychice nepřidá.... někdy je okolí docela "síla"....
Mám holčičku, jsou jí zrovna dva roky, je dost šikovná (nebudu rozepisovat co všechno umí...., umí toho dost přiměřeně ke svému věku), v 19 měs. se sama ze dne na den odplenkovala, myslím, že rozumí až moc dobře (i předpokládám, že slyší - už jsem ji "testovala", reaguje)... co nás ale "trápí" je to, že nemluví. Kromě žvatlání, asi 10 slov a některých znaků (vytvořila si je sama), prostě nic... ukazuje, dovede nás kam potřebuje, když nereagujeme, tak jde a danou věc si vezme sama (např. má hlad - jde do lednice, vybalí sýr a nají se)...
Vím, že některé děti se rozmlouvají až později - každé dítko je logicky jiné, což je i dobře... (podotýkám, že na ni hodně mluvíme, čteme, popisujeme věci kolem nás - ona poslouchá - tvoří si pasivní slovní zásobu?). Kdy ale přijde den a ona se rozbrebentí?
Prostě - prosím o uklidnění těch co prožili něco podobného, že jednou opravdu mluvit bude ... (občas mne totiž přepadne lehčí "depka", že bude němá).
Děkuji.
Ještě poznámka - s dr. jsem to řešila, zmínila jsem se o tom, on (máme dr. chlapa) se smál, že mě ještě budou bolet uši (zatím mi to přijde jako naprosto z říše sci-fi), že se stejně nemluvení řeší až okolo 3. roku.... ale u ní, že se bát nemáme, že když už něco říká a hlavně rozumí.....