Re: Disfunkční rodina nebo dysfunkční rodina?

Ústav pro jazyk český tvrdí toto:

dysfunkční

Jsou předpony různého původu, které se významem stýkají. V užití těchto předpon většinou rozhoduje tradice.

Latinské dis- významově odpovídá české předponě roz-, popř. ne-: disharmonie = nesoulad, diskrepance = neshoda, nepoměr, dislokace = rozmístění, rozložení; diskvalifikovat = zbavit kvalifikace; disparita = nerovnost; disproporce = nerovnoměrnost, nepoměr; disfunkce = nežádoucí činnost nějakého prvku systému, který je v rozporu s jeho potřebami.

Řecké dys- znamená ‚zeslabený, vadný, porušený‘: dyspepsie (porucha trávení), dysfonie (porucha hlasu). V oblasti medicíny a psychologie se užívá termín dysfunkce = narušená nebo odchylná činnost některého orgánu, narušení vzájemné souhry psychických a organických funkcí, popř. narušená nebo odchylná funkce vůbec; stejnou předponu mají kvůli systematizaci pojmů i názvy nejběžnějších dysfunkcí, s nimiž se setkáváme ve školním prostředí: dysgrafie (psaní), dyslexie (čtení), dyskalkulie (počítání), dyslalie (výslovnost).

Psaní jednotlivých slov s předponami dis- a dys- doporučujeme ověřovat v ASCS, NASCS.