Re: Jsem špatná matka?

jéje jak já tvé dceři rozumím, já se cítila úplně stejně. Brácha byl protěžovanej - prošlo mu kde co, mně ani ťuk, neustále ho omlouvali, vytlačil mě z pokojíčku - takže zatímco já musela rýsovat výkresy do deskriptivy na toaletním stolku v ložnici u rodičů a spala jsem v obýváku na rozkládacím gauči on měl celý pokojíček pro sebe.K 15tým narozeninám dostal počítač - nesměla jsem na něj šáhnout. Já dostala k 15tinám manikůru... Jo jo... jak já jsem nenáviděla jeho i rodiče!
Puberta je strašně složité období, ona se bude cítit ukřivděně i když to tak nebude, jestli můžu za sebe poradit, "dejte jí co chce" Kdyby tehdy jeden z rodičů udělal cokoliv z čeho bych měla pocit,že mě mají stejně rádi byla bych dnes jiný člověk...

Když mi pak bylo 21 let a stěhovala jsem se od rodičů - přesně tohle jsem jim řekla - že ze mě vždycky dělali ocáska, bráchu protěžovali a mě utlačovali - no tehdy to bylo opradu krizové období,máma se zhroutila, já odkráčela s hlavou vzhůru a konečně jsem měla pocit,že jsem jim to natřela... A dodnes si trvám na tom,že ke mě byli nespravedliví a neměří nám s bráchou rovným dílem... Ale dnes už jako dospělá,sama rodič tohle dokážu zvládnout...
Ve 12-15ti to rozhodně puberťák sám nezvládne..

Hlavně mluvte, mluvte o tom a hledejte společný kompromis - ptejte se co chce aby se tak necítila a měla pocit,že obě mají stejně... A vysvětlujte,že to nejde aby bylo něčeho stejně...