Re: Jsem špatná matka?

Vidím to asi jako Šešule.

Jsem taky starší a u nás byl podobný problém zase v koníčkách. Mě bavilo kde co, ale nejsem typ, co by v něčem vynikal a tak naši považovali moje zájmy na podředné a měla jsem pocit, že za neduležité. Moje ségra hrála na velice dobré úrovni. Každý víkend na zápase, X x v týdnu tréninky a samozřejmě, že stále potřebovala nové boty, peníze na drezy a výjezdy, taky vyšší kapesné atd., atd.. Já jsem byla už od 15let po brigádách a od té doby mi naši zaplatili maximálně knihy do školy jinak jsem si vše hradila sama. Byly chvíle, kdy mě to fakt štvalo, samozřejmě, hlavně, když naši pak řešili ségřiny neúspěchy ve škole a měli tendence jí žrát keci o tom, jak je na ní kdo zasednutej. Byla líná a vychcaná a to právě proto, že vždycky všechno dostala!

Musím říci, že dneska jsem ráda, že se věci měli tak, jak se měli. Vím, že jsem soběstačná, málokdy mě něco vyvede z míry a vždy si dokážu nějak poradit.

Na tvém místě bych asi zanechala pravidla tak jak jsou a snažila se s dcerou hodně komunikovat a vysvětlovat jí to tak, jak jsi to vysvětlila i nám. Určitě to jednou pochopí. Možná že až bude jednou máma a nebo až bude třeba pracovat a bude mít zodpovědnost (moje ségra prozřela až asi před 2 lety, kdy se dopracovala do funkce a začala být zodpovědná za lidi a dneska na sebe hledí naprosto odlišnejma očima - i když je teda schopná říci, že je to našich chyba, že jí málo šlapaly po krku).

Hodně, hodně komunikace, společného času, aby viděla a cítila, že se o ní zajímáte, ale peníze na víc bych jí nedala. Jestli chce, tak at´ si najde brigádu a třeba bych jí ulevila trochu z domácích prací, ale asi né zcela.

Držm palce!