Re: Jsem špatná matka?

I já souhlasím s Niki

Když jsem to četla, nejdřív jsem se zcela ztotožnila s mladší dcerou. Jsem taky o dva roky mladší, introvert, myslitel... sport mi moc nešel, ale chodila jsem do výtvarky, na kytaru... Sestra žádné zájmy pořádně neměla, ale neměla problém si říct o peníze, když mi táta koupil klávesy nebo mi přidal na kytaru (předtím jsem celé prázdniny natírala plot děsně smradlavou asfaltovou barvou a dostala tisícovku, což nestačilo). Často jsem jezdila k tátovi, což je mimo dosah MHD, a tak mi v necelých 18 zaplatil autoškolu. Sestra napochodovala s nataženou rukou, přestože už byla vdaná, měla rodinu a vlastní domácnost, že chce autoškolu taky, no je toho víc.

Ale na druhou stranu mamka skrblila na nás obou, co se týče oblečení, obuvi, cestování... Já jsem tááák chtěla na střední na intr - pryč z domu, nepustila mě ani omylem Pak na střední jsem chodila po hospodách, kouřila, kamarádila se s podezřelýma vlasatýma klukama - takže černá ovce jsem byla spíš já, navzdory mírně lepšímu prospěchu

Takže u nás to nebylo tak jednoznačné. Určitě v tom hraje také to, že prvorozené dítě chce a má mít určité výsady, FilkyFily starší dcera se právem cítí jakoby "překročená", bojuje o své místo. Děti nepotřebují dostat stejně, potřebují dostat to, co potřebují. FilkaFila srovnává své děti, což není dobré, a srovnává je z hlediska výkonu (zodpovědnosti,..), z čehož plyne jednoznačná preference výkonnější dcery. Začala bych tím, že budu hledat, co je na té méně výkonné dceři pozitivního, v čem vyniká, co mám na ní ráda, budu s ní trávit víc času, pokusím se zpevnit ten vztah. Což je, ovšem, v tomto věku jistě problematické...