Re: Menší vůz pro 3 autosedačky vzadu

Jájo, ty píšeš, že máš neodbouratelný pocit strachu, protože jsi jako mladá nejezdila, když jsi mohla. To je pitomost, určitě by ses tenkrát bála stejně jako teď.
Já se bála jenom té představy, že bych měla řídit auto, tak šíleně, že jsem nešla ani do autoškoly. Začala jsem ve třiceti úplně od nuly a s vědomím, že to možná nepůjde, protože jsem zelená strachy i z trenažeru.
Šlo to. Nejtěžší na tom bylo smířit se s tím, že několik měsíců budu naprostý začátečník. Že budu brzdit ostatní, že mi to občas chcípne, že občas budu muset třeba i zastavit, abych si promyslela, co se děje a co mám dělat, že manžel se bude hrozně trápit kvůli různě neoptimálním otáčkám motoru... Prostě smířit se s tím, že jsem nemehlo, že budu mít ostudu, a přesto za ten volant lézt pořád dokola.
Během těch prvních měsíců jsem čas od času chodila na kondiční jízdy. Učitel v autoškole byl tou dobou jediný člověk, který věřil, že se naučím jezdit stejně dobře, jako všichni ostatní. Nebo i líp. A měl pravdu .