fill,

Rozhodně nepovažuju za známku profesionality, že si lékař nechá nadávat a nebo učitel srát na hlavu.

Já považuji za dobrého profesionála v oblasti pomáhajících profesí toho, kdo:
- samozřejmě je odborně přimeřeně na výši (tzn. u běžných potíží nevyžaduju špičky ve svém oboru)
- vykazuje jistou pokoru, co se svých profesních znalostí a zkušeností týče (tzn. je si vědom toho, že také nemusí všechno vědět, že nějaká situace/zkušenosti/pacient pro něj mohou být noví apod.) - nedůveřuji profesionálům s přístupem "první po Bohu", i když nejsou třeba přímo aroganstní, ale jsou si až moc jistí sebou a svými znalostmi (ne jako naše učitelka, která, když s ní neustále řešíme naše ADHD dítě s podezřením na AS, a která je 2 roky po dpstudování, nás poučí a vysvětlí nám, kolik má už zkušeností , ale tu omlouvá mládí , nebyli jsme jiní)
- k protějšku přistupuje jako k partnerovi - tzn. respektuje nárok na platnost jeho tvrzení a bere v úvahu jeho perspektivu, nedevalvuje ho jakkoliv, ani subtilními způspby, třeba tím, že sice předstírá, že poslouchá, ale čiší z něj, že ho pohled protějšku nezajímá
- ALE: na druhé straně se umí trochu přizpůsobit protejšku, zejm. lékaři narážení i na pacienty, kteří místo přístupu "já pán - ty pán" opravdu preferují, pokud s nimi lékař jedná z pozice laskavé autority, a rádi se podřídí, mají pocit, mají větší pocit bezpečí a dojem, že jsou ve správných rukou s šímš souvisí, že:
- dokáže diferencovaně používát různé přístupy - někdy direktivní, jindy nedirektivní, někdy jedná více empaticky, jindy více věcně, apod.
- je lidský, ale není osobní