Re: Střídavá péče - snaha o pseudospravedlnost nebo plus pro děti?

Podle mě je střídavá péče pro některé malé děti naprostej průser. Vůbec nevím, která chytrá hlava to mohla vymyslet. Až na naprostou menšinu domácností výchova a péče malých dětí je a vždy byla na matce...dítě má u ní i citovou oporu, mateřskou náruč nenahradí nic.
Ano, otec má stejná práva jako matka, ale co vývoj, hlavně citový vývoj dětí?

U větších dětí, tedy u těch, které se dokážou samy rozhodnout, kde a jak dlouho chtějí být, bych to nechala na nich...jinak bych upřednostnila v běžných situacích maminku před tatínkem třeba aspoň 2:1.
Je totiž zvláštní, že chtějí poloviční střídavku i ti tátové, co dítě vidí před rozvodem v akci třeba ani ne hodinu denně nebo se vůbec moc doma nevyskytují.

Myslím, si, že některé děti střídavku zvládnou perfektně, pro některé to bude mít následky, které budou vidět až pak v jejich rodinném životě, to všechno ukáže čas. Nic dobrého tohle ale nevěstí, je naprosto špatný rodinný model.
včera jsem někde četla moc pěkný článek trochu na jiné téma, ale právě upozorňuje, že následky současných podivných rodinných situací zjistíme na dětech až ony budou rodiči.
Prostě rodina jako taková, vyzkoušená po staletí, přestává fungovat a střídavka ji nemůže nahradit...kde je domov, kde je to útočiště a bezpečí?

Cyril Höschl
...Jestli je to všechno s dnešní rodinou dobře, nebo špatně, je otázka. My ty jevy můžeme nanejvýš popsat, pochopit jejich důsledky a čekat, co to se společností udělá. To je stejné jako s otázkami, jestli děti vychovávat přísně, nebo je nechat dělat, co chtějí. V Americe se ve druhé polovině 20. století dávala přednost naprosto liberální výchově laissez faire, a ukázalo se, že z téhle módní vlny vyrostla generace nesnesitelných fracků, ze kterých se stali klienti psychiatrických ambulancí, s vysokou mírou neuroticismu, poruch chování a mezilidských vztahů.

Jaký z toho vyplynul závěr?

To nejpřirozenější je jednak určitá srozumitelná a jasně daná struktura rodiny s jasnou ochranářskou a autoritativní rolí, jednak pochopení a odpouštění. Rodina je naše první a poslední útočiště. Je součástí socializace, kde si trénujeme, jak zacházet s jinými lidmi. To, co si natrénujeme v rodině, uplatňujeme pak i mimo ni. Máme-li v rodině problém s autoritou, tak ho pak máme také s učitelem, doktorem atd.
konec citace.

Podle mě je střídavka módním jevem přišedším bůhvíodkud...asi další věc, která se musí vyzkoušet, aby se zjistilo, že takový super objev to není.
Přeju hodně štěstí