Ale podle mě v této situaci máš prostě právo být ty ta "špatná", která stěhování odmítne a zdá se mi to i nejrozumnější řešení pro všechny. Pokud jsem to pochopila, matka bude jen ráda a otec nejspíš také nijak extrémně po stěhování dcery netouží, jenom nechce být "ošklivý" a odmítnout jí on osobně, plus mu to asi dělá dobře, že dcera chce k němu.
Takže byste jí měli (všichni společně) vysvětlit, že nejpraktičtější řešení je (zejména vzhledem k náročnému zaměstnání otce), aby věci zůstaly, jak jsou a že je přeci s tatínkem dost často a může být i dál a nastínit jí samozřejmě, že v případě bydlení s Vámi by asi jen vyměnila jedny své potíže za jiné. Samozřejmě bys asi byla pro ni ta "zlá", ale mám obavu, že v případě souhlasu se stěhováním by to nakonec dopadlo stejně :-(
Pokud byste souhlasili se stěhováním "na zkoušku", muselo by se asi říct, že je to minimálně na celé školní pololetí a potom trvat na tom, aby režim i povinnosti Tvé i manželovy dcery byly stejné (pochopila jsem, že jsou cca podobně staré?) a vidělo by se ...
Jinak takhle se stěhovala k tatínkovi i sestry dcera, představovala si, jak se bude mít super bez bratrů, tatínka pro sebe atd. ... No, po pár měsících byla zpátky. Ale tam to bylo jednodušší, nemusela měnit školu a tatínek neměl partnerku, bydleli navíc u jeho matky, která trochu zajišťovala servis (ovšem ona není moc milující babička, to bylo taky pro neteř asi zklamání)
A pamatuju se, že když jsem já hypoteticky přemýšlela, co bych dělala, kdyby se naši rozvedli (nijak se k tomu neschylovalo), tak jsem si taky přestavovala, že bych chtěla k taťkovi, aby nebyl sám (nějaká "macecha" mě teda vůbec nenapadla

)