Re: Dcera chce bydlet u tatínka

Hm, hodně těžká věc.

Ve Tvé situaci bych o to vnitřně ale vůůůůbec nestála. Dcera je pro "macechu" cizí element a chybí tam ty mateřské hormony, které nám brání, abychom neutloukli ty vlastní puberťáky. A ještě k tomu představa, že otec nechá všechno na "hrbu" mně a že já si to vyžeru i s chlupama, budu fungovat jako nárazník a když něco, tak ta špatná budu vždycky já.

Z pohledu toho otce: jistě má dceru rád, je to jeho krev, a z jeho pohledu by se nemuselo jevit jako fér, že on s "cizími" (Tvými) dětmi koexistovat musí, ba dávno už koexistuje, a Ty bys s jeho dcerou měla problém.

Z pohledu té dcery: ať už je její motivace jakákoli, tak by měla mít domov a být vítaná "u mámy" i "u táty", a kdyby jí táta dal najevo, že ji "nechce" (nebo že ji macecha nechce) tak bych nechtěla být v její kůži.

Jako jediné řešení vidím vzájemnou domluvu dospělých a následně i s tím dítětem a nastavení nějakých pravidel, která bude nutné dodržovat. Ne kvůli tomu, že "když nebudeš dodržovat, tak štandopéde zpátky k mámě", ale ona vstupuje do rodiny jako jeden z jejích členů, a jako se ostatní občas přizpůsobí jí, tak ona se bude muset občas přizpůsobit jim.


Nebude to vůbec lehké, přeju, ať to všichni ustojíte bez ztráty kytičky.