Re: Jak přežít nezájem otce

Přesně toto jsem zažila. Otec se odstěhoval, že zjistil, že není rodinný typ (nevím proč si vymyslel tuto výmluvu, když do dvou let založil novou rodinu, kde podle společných přátel funguje jako skvělý otec). Odstěhoval se ke svým rodičům, bydleli jsme ve stejném městě. Nejdříve si malého bral, potom ho jen předával rodičům, poté už jen sliboval. Malý brečel u okna, měl v té době 3 roky. Nevěděla jsem, co mu říct - na jednu stranu sliboval a nepřišel, na druhou stranu sliboval a stavil se (a já už s tím nepočítala a měla jsem jiný plán). Říkala jsem, že tatínek pracuje hodně daleko. Trvalo to asi půl roku, pak se otec odstěhoval do jiného města za prací, asi 200 km daleko. Od té doby nic. Malému bude letos 10 let, takže ho přes šest let neviděl. Alimenty platí 750.-, protože oficiálně vydělává minimálku a má další dvě děti. Ale že každý rok jezdí k moři, což já si dovolit nemůžu, to nikoho nezajímá, stejně jako že jeho nová žena je na mateřské a on si dal takové náklady, na které nikdy nevydělají, to u soudu taky nikdo nespočítal.
U nás pomohl jen čas. Malý prostě zapomněl. Vůbec na něj nemyslí, neví, jak vypadá on nebo jeho nevlastní sourozenci. Já mám přítele, kterému malý říká "tati" a když se ho někdo zeptá na rodiče, řekne nás dva - mě a přítele.
Musíte toto období prostě přečkat. Já vím, že tě to mrzí, nikomu jsi nic neprovedla a tvé dítě už vůbec ne, a přece se musí potýkat s takovým chováním. Držte se