Re: Styk rodičů při střídavé péči

Já, ačkoli jsem jinak zastánce střídavek, u 2letého dítěte to jako rozumné nevidím.

Jistě je každé dítě jiné a je třeba postupovat i s ohledem na jeho individualitu a to, jak a kdo o něj dosud jako primární pečovatel se staral.

Podle mě je u tohoto dítěte vhodnější to, co praktikujete - tj. jasná primární domácnost a časté návštěvy tatínka, ať už jsou u dítěte doma, na hřišti nebo v domácnosti u tatínka. Tento režim bych ponechala. Přespání u tatínka podle "snášenlivosti dítěte".

Kňučení po některém z rodičů je přirozené, ale taky vyvíjející se - většina dětí je zvyklá, že tatínkové chodí do práce a maminky jsou s nimi doma, tj. sice se jim zasteskne, ale akceptují to. Delší nepřítomnost maminky, jako většinou primárního pečovatele, v tomto věku vnímají mnohem hůř - je to pro ně hůř uchopitelné.

Tolik jako někdo, kdo se o to dlouhodobě zajímá.

Jako matka dvouleťáka můžu přispět zkušenostmi i osobními - moje dítě blbě snáší odloučení ode mě - resp. v tom čase to zvládá, max. se ptá mama?, ale po mém návratu se ode mě odmítá hnout a je vidět, že se bojí, že zase "zmizím". A to i když je přes jednu noc doma s tatínkem, s nimž nejsme rozejítí, jenom já prostě "musím" být jinde. Zvládá pár hodin (skoro celý den) s tetou nebo s tátou, ale noci beze mě rád nemá.

Na druhou stranu kamarádky dvouleťáci tráví běžně celý víkend u své babičky, zvládají zjevně dobře, u takových dětí si dovedu představit i režim třeba 4 dny u maminky, dva dny u tatínka atd.