Re: Je tu někdo na Rodině víceméně spokojený?

Já. blíží se 35 let, nějak rekapituluju. Pravda je, že jsem s dcerou sama, ale spokojená, že stojím na vlastních nohách, že se mi povedlo pár věcí, že nás uživím, a že se těším na víkendy, protože máme doma pohodu. To taky vždycky nebylo.
Jsem spokojená, že mám dceru, protože když vidím kolem sebe ostatní, kteří do dětí nejdou, říkám si jak snadný je promeškat tu pravou chvíli.
Jsem spokojená, že už mám vlastně v životě splněno, a nemusím hledat partnera nebo otce budoucích dětí. Všechno, co se v téhle oblasti může stát, je už jenom bonus.
Politika mě netrápí, protože mě nezajímá. Vůbec nevím co se děje.
Budoucnost mě netrápí, ne nějak zvlášť.
Vnitřně jsem tak nějak šťastná, i když furt nadávám, že nemám peníze, a prskám na výdajema, a že sem zase nic neušetřila, v podstatě vím, že to není nic důležitýho. Peníze sem, peníze tam, přídou, odejdou, nazdar