Graine, ono to může být i o tom, že dotyčné v hloubi duše spousta těch, co to tak neměly nebo nemohly mít, závidí. Závist nikdo nepřizná, ale hodně často se lidi vymezují proti těm, kterým v hloubi duše závidí. Samozřejmě, musí se proto najít zástupné důvody a ideologie, jako že na to ta dotyčná dojede.
Já si tedy nedovedu představit, jak se většina nízkopříjmových žen /včetně středoškolaček/ může "pojistit" nebo zabezpečit, aby "je ten jejich nekopl do zadní části těla a špatně neskončily" nebo aby nebyly třeba ve vyšším věku propuštěny a těžko zaměstnatelné, ať běhaly celý život do práce, seč mohly. V prvním případě budou mít nízké příjmy tak jako tak /přinejhorším by se nechaly zaměstnat u té kasy poté, co by je ten jejich vykopnul, vyšlo by to nastejno/. V druhém případě se taky proti tomu nijak pojistit nedá.
A že by většina žen díky chození do práce získala nějaké SVOJE finanční rezervy, které je pojistí a zajistí, až manžel odejde za zelenější trávou, to je sci-fi.
Nemluvím o těch, které si budují super dobrý životopis a kvalifikaci a praxi - tam to neplatí, ale kolik takových je?
Takže když vezmu úvodní kategorii žen, které byly vykopnuty a promítnu si to, tak se dá i cynicky říct, že když se teda nechaly paraziticky vyživovat po část život a tak se lajdaly, že si alespoň část života užily a mají na co vzpomínat.


Nějak nevím, v čem bude lepší pozice prodavačky nebo jiných nízkopříjmových tím, že odloží dítě co nejdřív to jde a půjdou dělat. Ty první budou mít vzpomínky a budou alespoň neutahané, většina nízkopříjmových je po dvaceti, třiceti letech procesu dost opotřebená, na rozdíl od těch, co se "válely".
Mám taky takovou známou, začala pracovat od dětí v normálním úvazku až před čtyřicítkou, můžu ujistit, že po celou dobu byla velice odpočatá a pohodová, dneska je na rozdíl od jejích vrstevnic pořád na ní vidět, že se v životě rozhodně nestrhla.