Re: Syn se ve školce chová strašně

Abych doplnila - jsou mu čerstvě 3 roky. Od malička je velice živý, hodně kontaktní, rád děti různě objímá, mačká, ale ještě jsem nezažila, aby do někoho bouchnul takovýmhle způsobem. Přes den se mi to rozleželo v hlavě, mluvila jsem i s psycholožkou po telefonu. Od té doby, co chodí do školky, se hodně rozjel, snaží se na sebe upoutat pozornost, je ho všude strašně plno. Ve školce to miluje od prvního dne, já učitelkami zase tak nadšená nejsem, ale určitě mu tam nikdo neubližuje. Myslím, že jádro pudla tkví v tom, že je jako jedináček zvyklý, že se dospělí věnují hlavně jemu. Najednou je ve třídě 25-ti dětí a většinou tam je jen jedna učitelka. Při nástupu do školky byl jeden z mála, který neplakal, byl zvyklý, že chodím do práce, ale právě proto mu učitelky věnovali méně pozornosti a problém byl na světě. Další věc, kterou jsem si uvědomila, že tam méně spí a bude asi i unavený.
Samozřejmě jsem řešila i to, jak se cítí on, jak říkám, nejsem ze školky úplně unešená a hledám jiné řešení. Ale nepřijde mi v pořádku, aby udeřil pěstí do zad pro nic za nic chlapečka, se kterým si jindy normálně hraje. Podle mě z něj mluvila frustrace, kdy učitelka, když je třeba smutný a rozbrečí se (v podstatě pro nic za nic) si ho nevšímá. Jenže on by právě v tu chvíli potřeboval, aby si ho všímala, je to jeho způsob, jak na sebe poutat pozornost (zkoušel i zlobení, běhání, rozhazování hraček a učitelky jsou "zásadové" a neplatí na ně nic). Tahle situace předcházela onomu incidentu.
Jinak ano, syn byl od malička hlídaný, nejdřív 4 hodiny, potom 6 hodin denně (z toho 2 hodiny spánku) a myslím si, že to na něm nezanechalo žádné následky (proto chodím i k psycholožce, abych se ujistila, že když vyrůstá v neúplné rodině a nestrávil standardní 3 roky doma s matkou jako ostatní děti, tak že mu nic nechybí). Kojený byl 14 měsíců a do chvíle, než přišel do školky, to bylo to nejhodnější a nejveselejší dítě. Do kolektivu chodí od malička, cvičení, plavání, hřiště, prostě normální dítě jako každé jiné. Otec s námi sice nežije, ale vídá ho několikrát týdně, patří do jeho světa stejně jako já a jako chůva, kterou má místo babičky.
Vím, že to, že nevyrůstal ve stejných podmínkách jako většina dětí, láká k rychlým závěrům a soudům, ale v tomhle ohledu mám poměrně jasno, že jsem nic nezanedbala. V celé západní Evropě zůstávají matky doma s dítětem jen několik měsíců a nezdá se mi, že by to byly zdegenerované národy.