Re: Nevlastní syn

Jen jsem čekala, kdy někdo napíše podobný příspěvek. Co vidím, tak se zakladatelka fakt snaží, aby situaci řešila tak, aby i ona mohla dýchat. U nevlastních dětí nikdy nevíš, do čeho jdeš. Kluk byl velmi malý, a teď je mu 10 - patrně tam byl nějaký vývoj. Není možné milovat někoho na povel, a není to ani její povinnost. Zakladatelka je slušná, a už jen to, že se stará a snaží, je nad rámec toho, co se od ní má čekat.
Jak se kluk cítí, když jde do tohohle prostředí - ale on to vyvolal, nedělá nic pro to, aby se situace zlepšila, naopak má vyzkoušeno, že když bude dělat rozbroje a scény, tak si vynutí co on chce. Takže on se chová jen tím vyzkoušeným způsobem.
Navrhovala bych zakladatelce se prostě stáhnout, o kluka se nezajímat,neangažovat, netrávit s ním čas, najít pro sebe a dceru náhradní činnost, aby dcera neměla na očích nevhodné vzory chování.
Zakladatelka je evidentně na pokraji svých sil, a dávat jí za vinu, že není schopná původce stresu milovat je dost kontraproduktivní.