Re: Nevlastní syn

Zakladatelko, my to měli hodně podobné, dá se říci přes kopírák. Nicméně jsem v 7 měsíci těhotenství utekla. Neměla jsem na to sílu. Chápala jsem chlapa a chápala jsem i to dítě, ale i sebe. Věděla jsem, že by o jedno dítě přišel tak nebo tak. Buď by k nám jeho syn nechodil nebo bych odešla i s mým prckem. Nakonec jsem odešla, nechtěla jsem jim bránit ve styku, ale ani se hádat s chlapem, bylo to jediné řešení. U nás dělala zle hlavně exmanželka a partnerova neschopnost se bránit. Seděl prdelí na dvou židlích a raději se pohádal semnou než,aby si ujasnil pravidla se svou exmanželkou,protože se bál, že mu syna nebude chtít dávat. Samozřejmě to byla i výchova toho malého. On nebyl špatný, jen byl špatně vychováván, popř. veden, dělal to co se mu dovolí, zkoušel kam až může zajít atd., A pak když je dítě nějak zvyklé určitý druh chování k němu samému, tak je těžké chtít ze dne na den,aby tomu bylo jinak. Já se snažila dlouho,velmi dlouho a k ničemu. Věděla jsem, že pokud zůstanu budu nešťastná. Nicméně,chlap si po mém odchodu začal všímat, že jeho syn je vskutnu pěknej lump, a když mu něco zakázal tak mu to dával prcek pěkně sežrat. Vím,že se ti to asi nelíbí, mě možná jednou můj prcek vytkne, ale já se řídila rozumem. A vím, že je snesitelnější. Můj prcek neví,jaké to je žít s maminkou a tatínkem v jedné domácnosti,ale jeho syn to ví.