Re: Strach dávat dítě otci

Ahoj Ananto, téma jsem rozklikla hlavně proto, že jsem viděla, že je tvojew. Mmch ti chci říct, že bezezbytku jsem s tebou vždy souhlasila a tvoje "levičácké" názory byly asi doposud shodné s mým názorem. Mám nějak asi hodně podobnou životní zkušenost..jen bych to většinou neuměla tak pregnantně vyjádřit.

k tvému problému (nečetla jsem diskuzi), ale nevím, zdy tě to uklidní, asi ne, ale já zažívám hodně podobné situace s otcem svých dětí, který je okolím hodnocen jako mnohem pečlivější a opatrnější než já + s jeho -a vlastně i svými rodiči. Přičemž jeho rodiče jsou hyperhyperopatrní lidé. Ale teda není tam podhoubí diagnozy. Samozřejmě z diagnozy mohou pramenit problémy závažné, ale není problém hlavně v tom, že dítě a matka na sebe mají jedinečnou vazbu, matka prostě reaguje na potřeby děcka jedinečně a nezastupitelně v takové té intuitivní rovině?...to prostě jinej nezopakuje. jo, taky jsme se s kýmsi bavili o pozorování otců/matek na děts.hřišti:otcové přijdou, dosednou, rozloží denní tisk, přes který na děcka ani nevidí...a děti šplhají bez dozoru na 2m klouzečku. matky pobíhají v závěsu za dětma, dávají záchranu....prostě tam je jinej přístup...
Já teda se snažím mávnout nad mnoha věcmi rukou (ač me s prominutím s.erou), ale pokud se mi zdá, že to děcko ohrožuje moc, mám teda despoticky právo veta a basta fidli. např dítě s prarodiči v autě (už jsem se o tom na "rodině" bavila a pro někoho byla jiste za hysterku) ...zde mám jasno. TO NE. (tchán řídí od svých 40ti let výhradně trasu náves-kaufland, když v zatáčce vyjede auto, cukne sebou/ můj otec má za sebou několik nehod, v řízení se projevuje jeho italská krev jako v ničem...prostě řídí jak magor). Takže trvám na tom, že pokud je dcera u tchanu, prostě NECHCI, ABY JI BRALI DO AUTA! JAsně, kdyby šlo o život, ale bývá tam 2dny/měsíc, stewjně jinam nejedou než ten supermarket, tak to lze myslím vynechat.

já bych teda 2leté dítě k moři nepustila, jednak mi to přijde dlohá doba bez matky+ cesta tam mi přijde taky nic moc.

jinak ono je hrozně těžké to, jak dítě opouští ten akční radius matky. když jsem měla první dceru mimino, občas jsem pozorovala ty křehoučké a zranitelné holčičky, které si hrály na hřišti bez dozoru matek...a moc dobře jsem si uvědomovalq, že JE TAK SUPER, ŽE MOJE MIMINO SI VYSTAČÍ S POZOROVÁNÍM TOHO NEBEZPEČNÉHO SVĚTA, že nemusím podléhat té úzkosti, kdy na děcko nevidím...a už je to tady, už chce dcera chodit sama ven, půjde do školy...a já jí tou svou úzkostí nemúžu bránit v rozletu, chjo. ale tvoje dětátko je ještě malý a já bych se zkusila s chlapam/prarodiči eomluvit na těch životohrožujících situacích.