Re: Můj zlobivý syn

Mě tak příjde podle některých soudů, že bych své děti asi musela zabít :).
Mám teď i školkačku doma, v zimě, roční břáška, no potěš koště.
Dělá naschvály, vylití pití do jídla je ještě zlaté. Zkouší mé nervy a hranice nadoraz a k tomu ta divná zima, bláto, déšť ...

Jo holt některé dětičky poslouchají pančelky ve školce jako svatý obrázek, některé ne. Tak to prostě je, bylo a bude. Zakladatelko nevěš hlavu. Z uťáplých oveček rostou dospělé ovečky, z osobností které jsou od mala průbojné vůdci. Jen přežít s nima to dětství a mládí je tak na provaz :D :D :D.

A hlášky typu "pětileté dítě by mělo..." ano mělo, ale to by měli i dospělí a ti toho tolik nedělají co by měli! Třeba být empatičtí, poctiví, atd. atd. no a nejsou a to jsou dospělí! Ono se tomu procesu říká výchova a záleží na tom co bylo malému človíčku dáno do vínku, někdo má povahu poddajnější, někdo odbojnější. Výchovou se to dá popostrčit, nasměrovat ale změnit to nelze, vybít to z dítěte taky nelze, tak co s tím? Nehroutit se.

Učitelka má být profesionálka a taky se tak chovat, a aby ji rozbrečelo pětileté dítě, které vylije pití a zdrhá? Tak to podle mě asi nemá pracovat ve školce, tohle se tam totiž může přihodit docela často. Učitelka má být citlivá a empatická, ale ne hysterická.