Re: Můj zlobivý syn

No tak já bych se tě zastala, tu trubku nechápu proč všichni řeší, jí to beru jak tvou reakci v rozčilení a z toho, že nejdřív neustále v pohodě, a pak najednou průšvih co je nutné řešit.
Já rozhodně chápu že i učitelky jsou jen lidi a může se sesypat, možná měla den blbec a tvůj syn do toho už bylo moc, prostě to nezvládla. Ale zas jsou to pedagožky a do školek prostě nechodí jen hodňoučké děti, dokonce do institucí chodívají dokonce i děti s poruchami s chování, takže tvůj syn zas taková pohroma není. Učitelka co ji rozbrečí 5ti leťák, no asi se stát může, ale úplně normální mi to tedy nepřijde.
Navíc tedy z popisu to zavání že je "vážné řešení" je na stole proto, že brečí učitelka, ale řešili by to stejně kdyby učitelka nebrečela? To mi na tom trochu vadí. K řešení to jistě je, ale věcně a v klidu, a ne hysterčit že se rozbrečela kolegyně.

Co moje děti chodí do školky je tam každý rok alespoň jeden takový dost "zlobivý" kluk, a z toho co popisují je tvůj syn spíš slabší odvar. Učitelky jsou tam prostě od toho aby si poradily, byť ve spolupráci s rodiči když je třeba, samozřejmě neříkám že to vždy mají snadné.

Asi jediné dost vážné se mi jeví to kousnutí, to by pro mně byl impuls zkusit psychologa. Tvůj syn nutně nemusí mít diagnózu, ale dobrý psycholog by ti pomohl rozklíčovat jeho chování, poradil jak na něj, jak reagovat, co může pomoci.

Do PPP ti chodit vůbec nedoporučuji, z mé zkušenosti (a taky načtených diskuzí, takže to platí i pro jiná města) tam neumí pracovat s předškoláky a ani moc s poruchami chování. Když už spíš středisko výchovné péče, třeba u nás je tam výborná psycholožka. Nejlépe ale dobrého dětského psychologa.