Re: jak nahradit mužský vzor u 8miletého chlapce, pokud otec je, ale nevychovává

tady se ovšem naskýtá otázka, zda to cítí stejně i Tvé dítě.

Já jsem na hory musela jezdit pravidelně, a stejně mi všichni ujeli a cítila jsem se blbě. Dobře jsem se cítila až ve sportu, který jsem si vybrala SAMA v relativně dospělém věku a ztotožnila jsem se s ním. Cokoli mi vybrala maminka, bylo dost fiasko.

Já osobně bych se bála toho vzít si něco do hlavy a implantovat to svému dítěti i v případě, že by mu to těžce nesedlo. Naše děti posíláme na lyžáky, protože si myslím, že zkusit se má všecko, ale kdyby odtud jezdili s pláčem, nenutila bych je. Stejně tak je učíme jezdit na kole, protože sami jezdíme, ale už ne na bruslích, protože to neumíme a nebaví nás to. Letos jsme brusle zkoušeli, našim dětem to samozřejmě nešlo, ale byli tam naši (a jejich) kamarádi, kteří je vzali pod křídlo a pomáhali jim, my rodiče jsme tomu přihlíželi z pevné země. Nikdo se nikomu nesmál, docela slušně kooperovali.

Já nemám nic proti sportu, ale příčí se mi dělat něco jen "kvůli okolí, aby se nesmálo". Mnohem přínosnější mi přijde vybírat si, pokud to jen trochu jde, takové okolí, aby nemělo sklony se smát.

Protože když si to vezmeš, tak jakou cenu má pro mě člověk, pro kterého musím napřed splňovat nějaké parametry, aby mě bral, a pokud je splňovat nebudu, tak se ke mně bude chovat hnusně?