Re: Jak to dopadlo...

Máš to hodně specifické. Pro Číňana, myslím, asi nebude v silách to vstřebat, je to dost i pro mě, a to sdílím s tebou stejný kulturní kontext. Asi vůbec není naděje, že se paní dovtípí sama nebo sama začne respektovat pravidla tvojí rodiny.
Z toho, co popisuješ, je ta paní nejspíš osamělá a je ti vděčná, stála by tvoje přátelství, nabízí ti svoje tak, jak to zase chodí v její rodině. Samozřejmě, pokud se s ní přátelit nechceš, tak má smůlu, k tomu tě jistě nemůže nikdo nutit, na druhou stranu mi připadá hodně nepravděpodobné, že by za jejím chováním byla nějaká obmyslnost.
Pokud pošle 62 textovek, bude to asi vášnivá osoba. Třeba zrovna takové lidi nemáš ráda, tak je ti protivná.
Kdysi jsem se přátelila se sousedkou Vietnamkou, bylo to celkem náročné, místy jsem jí opravdu nerozuměla a připadala jsem si jak J.L. Piccard na misi prvního kontaktu. Ale nelituju, naučila mě dost zajímavých jídel a metod v kuchyni, které dodnes používám. Její muž byl malíř, to byl už úplný mimozemšťan. Měli malinkého chlapečka ve věku našeho syna a myslím, že stáli o to se sblížit s někým mimo vlastní komunitu, nejspíš především kvůli malému, což se ale v tomto případě nepovedlo, protože ta dvě batolata se důsledně ignorovala.