Re: Ahoj všem!

je to smutné, že si lidi na "sklonku" života neumí ten život užít. Naši jsou spolu 48 let, strašně se dřív hádali, táta se i několikrát odstěhoval kvůli máminým aférkám, my s tím se ségrou hodně trpěly, nebylo to vůbec růžové. Jak jsme se odstěhovaly, tak naši žijou jak milenci, jezdí na dovči, mamka taťku opečovává, naprostá pohoda, tak snad už jim to tak vydrží. I Vojta je hodně semknul. Dřív jsem měla mamce za zlé, že nechtěla hlídat, žila si svým životem. Teď jí chápu. Ještě jí nebylo 40 a ségra (ač mladší než já) z ní udělala babičku, za 3 roky já a do 45let měla 4 vnoučata a ona chtěla žít. Mně je 47 a vnouče bych nechtěla ani za nic, byla bych hnusná nepříjemná babizna, chci taky žít svůj život. Jenže tím si všichni musíme projít, abychom to pochopili. Ještě že moje vnoučata budou mít dědečka - medvěda brtníka, který už se těší. Nechápu. Já budu žít a on hlídat vnoučata :) :)

Holky dík za podporu, už to chci mít za sebou. Asi nikdy jsem se netěšila do nemocnice víc než teď.