Re: Jak se zbavit potřeby chtít s někým něco sdílet?

Moje konverzace s kamarádkami vypadají často jako kombinace, tedy takto:

A: "Tak to vypadá, že Pepan ztatí práci."
B: "To by bylo hrozné. Ty jo a já bych teď nejraději s prací švihla sama, už to nedávám."
A: "Pořád ta šéfka?... Vůbec nechápu, jak ta společnost funguje, přece on je tam služebně nejstarší a teď prý mají zavírat kancelář, kde on sídlí. Myslíš, že zruší jeho kancelář a on zůstane na dlažbě?"
B: "Určitě ne, uvidíš, že to bude dobrý, třeba bude sedět jen někde jinde. A co víš, bude to mít blíž?... No, já když bych skončila, tak bych musela dát výpověď už v dubnu. Aspoň bych byla na prázdniny doma s dětma. Nevíš, jestli bych měla nárok na podporu? A kolik procent je vlastně podpora. Nevíš, jak dlouho na ni mám nárok. V září bych zas něco začala hledat."
A: "Fakt nevím, jak je to s podporou, ale myslím, že tam něco je, i když dáš výpověď ty, jenom menší? Myslíš, že by Pepan dostal odstupné? A když by měl odstupné, tak nesmí na úřad práce, nebo jak to vlastně je?
B: "To já taky nevím, ale určitě by dostal odstupné a on je šikovný, hned by našel jinou práci. A třeba mi na pracáku najdou práci oni. V nejhorším se tam chvíli budeme s Pepanem budeme potkávat. Ale bude to dobrý, uvidíš."
A: "Vždyť jo."

Čili vedu takové paralelní hovory se vzájemnou podporou. Vzhledem k tomu, že mám kamarádky dlouhodobé, myslím, že jim tenhle styl celkem vyhovuje.