Re: původní myšlenka

Zefýr,

nezlob se, vím, že to musela být strašná a psychicky velmi náročná situace, ale opravdu Tě ti kamarádi "zradili" natolik, že bylo na místě je odstřihnout?

(Čímž v žádným případě nechci říct, že určitě ne, ostatně tyhle věci jsou hodně o pocitech a já na ně taky dám, ale zkouším si představit situaci, kdy vlastně pořádně nevím, co se po mně chce, ale jsem trestána za to, že to nevycítím a neudělám - tohle tam prostě nenechává prostor pro žádný pochybnosti, že to třeba tomu kamarádovi v první chvíli úplně nedocvakne, ale přesto to ještě nemusí být sobeckej hajzl, kterej by se na Tebe úplně vykašlal).

A další věc, taky jen k úvaze, nevím, jaký je správný řešení, jen mě to v týhle souvislosti občas napadne:

Ty se velmi nadstandardně angažuješ pro kamarádku, která je na hromadě a potřebuje to, děláš to na svůj úkor. Kamarádka to vděčně přijímá.
Pak něco potřebuješ Ty, chápu, že v této situaci oprávněně očekáváš, že se kamarádka k Tobě neotočí zády, ale požaduješ to v přesně stejné intenzitě, nebo by se Tě dotklo, pokud by Ti ona byla ochotna věnovat třeba dost, ale ne tolik, jako Ty tehdy jí?

A znamená to tedy, že bychom neměli přijímat to, co bychom sami tomu samému člověku nebyli ochotni poskytnout?