), ale to to i tak jako zpívají (oni vědí, že loudí, my víme, že loudí a všichni víme, že to víme
) A vlastně mi i vyhovuje, když o mně mluví jako o mámě. Když se řekne maminka, představím si spíš anděla sestoupivšího z nebe, tu glorifikovanou bytost z básniček, než reálnou ženskou, kterou se cítím... Chci aby si děti uvědomovaly, že jsem jen člověk, mám chyby, občas se zlobím, bývám unavená, dělám chyby a pak se omlouvám... Jak to máte vy ostatní? Jste maminky nebo mámy? Nebo to neřešíte? 
Rybářský denČeské Budějovice
Povídání o bylinkáchChrudim
Tvořivá hra pro nejmenšíŽďár nad Sázavou
Vítání sv. MartinaBlansko
Autismus – Porozumění je začátekPlzeň-město Další akce nalezte zde
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/Další recepty nalezte zde
(C) 1999-2025 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.