Re: Vztah se schizofrenikem

V případě, že se rozhodneš ve vztahu pokračovat, je třeba mít stále na mysli, že nemáš vztah s člověkem, který měl nějakou epizodu a je zdravý, ale s člověkem, který je nemocný, a že to pro váš vztah bude mít nějaké důsledky. Ideálně, pokud bude stále kompenzovaný, jen v podobě vedlejších účinků léků, ale spíš v rovině občasného zhoršení stavu. Já jsem v tomto ohledu trochu skeptik - mám řadu přátel s duševní nemocí, přestože to jsou milí a chytří lidé, ani u jednoho z nich se nedá říct, že by jejich nemoc neovlivňovala jejich partnerské vztahy, u řady z nich jsou poznamenány i děti - a to nejen ve formě dědičného zatížení, ale i tím, že život v rodině s duševně nemocným může být jiný než u zdravých lidí. Tím nechci říct, že to nemůže fungovat ani že momentálně zdraví mají nějakou jistotu absence duševních problémů až do smrti a dokonce ani to, že ten, kdo nemá na papíře diagnózu, je zdráv. Jen je potřeba zvážit, co od života čekáš, nakolik jsi ochotná partnera podporovat, jestli a jak budeš zvládat případné problémy - a jestli to vidíš realisticky, protože růžové brýle v počátcích vztahu ledasco ukazují jinak, než jak je to po pár letech. Držím palce, ať se dobře rozhodneš a pokud do toho půjdeš, přeju hodně štěstí, ať se ataky nevrací.