Re: Vztah se schizofrenikem

Díky za názor. Jen si popravdě nejsem jistá, jestli to bylo myšleno vážně a nebo to byl sarkasmus.

V každém případě už mám jasno - pokračujeme dál. Jen doufám, že je to dobré rozhodnutí. Popravdě, nasměrovala mě návštěva u kamarádky, která má za manžela úplné .... (domyslete sami, nechci být sprostá). Když jsem ho viděla v akci, jak se k ní a jejich dětem chová, docvaklo mi, že i soužití s psychicky nemocným člověkem může být mnohem kvalitnější a že ani to, že člověk není ocejchovaný žádnou diagnózou, nemusí znamenat, že se z něj nevyklube nějaké pako. Jistotu, co bude, nemá člověk nikdy.
Jen teda stojím před další otázkou - říct či neříct mým rodičům? Nemyslím, hned, ale třeba do budoucna, až si to všechno trochu sedne. Už s nimi dávno nežiji, ale mám s nimi pořád dobrý vztah a s mamkou se vzájemně svěřujeme.