Re: Vztah se schizofrenikem

ahoj Agneth,
dlouho jsem se rozmýšlela, zda napsat. Trpím totiž stejnou chorobou, navenek jsem zcela normální, celý život jsem s tím pracovala, jen posledních pět let čerpám plný důchod, protože jsem přišla o práci, novou nemohla najít, tak jsem si zažádala a dostalaho hned. Trpím tím asi od 12 let a nyní je mi 49, jsem vdaná a mám dvě zdravé děti. Celý život to o mě nikdo nevěděl, nikomu jsem se nesvěřila. Za psychiatrem jsem šla když mi bylo kolem 35 let a tam padla diagnoza, od té doby beru léky, ale předtím půl života bez léku a taky jsem to zvládla. Nyní to ví jen manžel a je v pohodě, nikdo další to neví a nikdo to na mě nepozná, ani nikdo z blízkých a známých. Co je problém jsou spíš ty velké předsudky, které bohužel jsou, lidi se toho bojí, i když nikdo neví o co jde. Nemám žádnou zlou formu a tvůj přítel zřejmě také ne, my jenom máme svůj zvláštní vnitřní život. Dědičnosti bych se vůbec nebála, to je horší vážná dědičná srdeční nemoc než toto. Tak bych řekla, pokud je fajn a navenek žádný pako, tak proč ne. Přeju hodně štěstí