Re: moje neviditelná partnerská krize

Vlastne ano, zazila jsem neco podobneho. Nejen v partnerstvi, slo i o jiny zavazek. Nakonec jsem ale dosla k zaveru, ze pochybnosti mohou byt vzdycky, coz ale neni nic proti tomu, ten zavazek udelat a slib slibit. Ten slib davam ja za sebe, v te nejlepsi mozne vire v to, ze ja to myslim uprimne. Nemohu ten slib dat za druheho a i kdyz mam mozna pochybnosti, zda ten druhy se mnou zustane, mela bych se od toho oprostit, protoze to uz resim za nej a na jeho strane je to zase jeho boj, ne muj. A vlastne dost mi pomohlo si uvedomit, ze i kdyz to myslime oba uprimne a naporad, tak po...t, ze se to stejne muze, ale ze to nic neubira na uprimnosti meho slibu a sile zavazku a rozhodne to neznamena, ze kdyz si jsem vedoma teto eventuality, ze bych se podobneho slibu nemela vubec dopoustet. To, ze jsem si toto pripustila mi vlastne umoznilo ten slib teprve konecne svobodne dat a dat ho pred Bohem a s Bohem. Dokud jsem to chapala tak, ze je to jen moje odpovednost a pokud se to podela, tak je to moje chyba a nemela bych tedy tim padem radeji nic slibovat, tak jsem z toho mela strach. Kdyz jsem ale pripustila, ze ne vsechno muzu ovlivnit, cast tihy ze zodpovednosti nechala i na Bohu, ktereho jsem timto do svazku pustila, ulevilo se mi a mohla jsem se vdat uplne klidne a s cistym svedomim. Snad jsem se do toho vysvetlovani moc nezamotala a je to pochopitelne.