Re: Rozdělení povinností

Tynko, mám názor, že je potřeba to, co od manžela potřebuješ, ho nějak naučit. Požadovat někdy naprosto polopaticky a pro něj srozumitelně to, co je potřeba udělat a pak to splněné patřičně (přiměřeně) ocenit.
Podle mne je ideální umět s tím svým správně "zacházet".

Některé rodinkářky se mnou nebudou souhlasit (protože samy mají doma jakýsi ideální exemplář), ale ne všichni chlapi jsou sami od sebe uvědomělí, angažovaní a schopní odečítat nevyřčené potřeby svých manželek.
Takže je potřeba je nějak správně navést na to, abyste měli hezké a pohodové soužití, kde si vzájemně vyjdete vstříc, po čemž myslím většinou touží i ten chlap i žena.

Staré pořekladlo praví, že muž je hlava rodiny, žena krk, co s ní hýbe . Šikovná ženská prostě dokáže chlapa správně "pobídnout" a nasměrovat.
Dobré je se podívat kudy - jaký je manželův vzor z dětství a dospívání (dědeček, tatínek), jak se oni starají/li kolem domu a kolem domácnosti a dětí, nakolik přirozená péče o dům a okolí a ostatní věci pro tvého muže je. Často to hodně napoví.
Pak bych se podívala, na jaké zacházejí je/byl manžel zvyklý od maminky nebo nějaké ženské autority z původní rodiny , na co "slyší". Takový styl jednání (v případě alergie na takové jednání bych použila opak ) bych využila při rozdělování kompetencí a prací v rodině.

A pak - ocenit...ideálně vzájemně samozřejmě - pokud se chlap cítí pro manželku důležitý a ceněný, je schopen pro ni a rodinu udělat maximum, co zmůže (a pokud tedy ví, co je na něm KONKRÉTNĚ požadováno).

(Není to samozřejmě ve 100%, ale běžně to na chlapy opravdu funguje. A mám to samozřejmě vyčtené, ale i potvrzené od rodin, kde to funguje ).