S manželem jsme doma mluvili anglicky, byl líny mne za pochodu trochu učit, většina kurzů byla nanic, protože tam sedělo třeba 15 Turků, kteří si povídali ve své řeči a já jen koukala. Po rozvodu mi městský úřad platil školku pro dítě (bylo to dost drahé) a já povinně chodila 10 měsíců denně do intenzivního kurzu pro lidi z celého světa. Pak 1.zaměstnání, tam se člověk naučil nejvíc, a pak už to šlo tak nějak samospádem. Podle výslovnosti mne hned sice odhalí jako "nerodilou mluvčí" - taky proto, že jsem se úplně v prvopočátku učila vizuálně - z novin, takže jsem dřív a lépe psala než mluvila - ale dneska se už hodně let živím překlady a průvodcováním. Takže jsem si na tom jazyce, který se mi dodnes moc nelíbí, vybudovala živnost. Takže se to dá a držím palce.
Rybářský denČeské Budějovice
Povídání o bylinkáchChrudim
Tvořivá hra pro nejmenšíŽďár nad Sázavou
Vítání sv. MartinaBlansko
Autismus – Porozumění je začátekPlzeň-město Další akce nalezte zde
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/Další recepty nalezte zde
(C) 1999-2025 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.