Katy, alespoň víš, že máš doma pořádného kluka. On se z toho dostane, držím palce, i když věřím, že je to někdy o nervy. U nás je to s Lukášem jak kdy a to mu bylo v září 22. Včera jsem se ho ptala, jestli už nešel kolem něj rozum, tak říkal, že ho čeká příští rok, jen se trochu bojí, aby nešel po špičkách. Tam mám obavu, že ho zase mine



Že jsou děti daleko mi vůbec nevadí, ale musím o nic vědět. S Domčou jsem teď mluvila po měsíci. Ale na FB dává fotky Kambodža, Laos, Thajsko. Tak jen tiše závidím. Stále věří, že jí vyjde ta Kanada, byla bych i ráda, asi bych tam jela na pár měsíců s ní. A také si myslím, že až se nabaží velkého světa, tak se vrátí. Ale mně ty velké děti nijak nechybí, protože mám Vojtu, nevím, jak budu mluvit, až zůstaneme sami (i když teď se na to strašně těším, až budu bez starostí typu úkoly, vaření, kroužky - ale je jasné, že i to pomine)
ad vánoce - Vojta chce kameru na přilbu a zároveň pod vodu, šnorchl a brýle. Ještě dostal na vybranou tablet nebo notebook, ale to prý nechce, tak uvidíme, až bude dopis na okně.
Já už v práci doklepávám posledních cca 14 dní a to co se tam teď děje, je fakt hnus a jsem strašně ráda, že jdu pryč. Bobiny je mi líto, ale i ona uvažuje o změně a já se ani nedivím.
Zítra letím s Vojtou na 4 dny do Londýna, mají v pondělí ředit. volno, já mám v úterý narozky, tak jsem si to dala jako dárek a on touží vidět památky.